Česky
Slovensky
English
Deutsch
Polski
Pусский
Român
Sledujte nás na sociálních sítích: 

Navigace

Vytvořené mantinely

Každý, kdo někdy hledal zaměstnání, se jistě seznámil s webovými portály práce, které na základě kombinací určitých filtrů vygenerují ty nejvíce ,,odpovídající pracovní“ nabídky. Domnívám se však, že řada lidí má tendenci rovněž ve vnímání sama sebe pracovat s podobnými ,,filtry“, a ochuzují tak sami sebe i trh práce o to, aby mohli svůj talent či výraznou vlastnost do tohoto světa vnést.

depositphotos-23605619-m-2015.jpg

 

 

 

 

Rád bych dal podnět k zamyšlení nebo případné diskuzi, kde by si mohl každý uvědomit a rozvinout myšlenky o své vlastní pozicionalitě (ať je to pohlaví, věk, národnost, vzdělání, ale i třeba hypotéka, počet dětí….) a to, jaké výhody a omezení z toho pro něj plynou. Předně pak, že tyto výhody a nevýhody nejsou něco ,,daného“, ale že se mnohdy jedná o konstrukty, jež se mění v čase, nebo se mohou změnit, pokud se změní naše uvažování o nich.

Na úvod tohoto článku bych se rád představil. Pro téma, kterému bych se chtěl věnovat, je důležitý pojem tzv. pozicionality. Pokud bych měl popsat svou pozicionalitu, tak by zněla asi takto: jsem muž, Čech, je mi 32 let, nejsem ženatý, nemám děti. Vystudoval jsem magisterský obor gender studies a poslední 2 roky se věnuji recruitmentu.

Pro lepší ilustraci bych v tomto bodě rád popsal fenomén, se kterým jsem se setkal teoreticky během studií a prakticky v rámci mého působení v oblasti HR. Předesílám, že nemám zájem vytvářet určité obecné pravdy, ani přesvědčovat o svém názoru, rád bych inspiroval k zamyšlení, které může posloužit jako jeden z nástrojů, jak posuzovat sama sebe, ale i ostatní.

Veškeré dosud popsané kultury pracují v určité míře s rozdělováním světa na 2 póly. Ty jsou zpravidla vnímány v opozičním vztahu: dobré/špatné, oheň/voda; muž/žena; humanitní/technické… Kromě určité ,,černobílosti“ a absolutního vnímání těchto pojmů (bez možnosti něčeho ,,mezi“) to bohužel vytváří určitý dojem sváru, což může toto vnímání rozdílů ještě prohlubovat. K těmto symbolům se pak přidružují další, které svou existencí a neustálou přítomností tyto rozdíly průběžně potvrzují, a my je tak vnímáme jako něco přirozeného, daného. Např. tvrzení že: ,,žena patří do kuchyně; chlapi nepláčou“…

Tento přístup pak přináší určité členění věcí ve světě a v životě. Pro příslušníka určitého pohlaví je tak například výjimečnou událostí, pokud se rozhodne vstoupit do světa, který není s jeho pohlavím takto spojován a jakoby mu ,,nepřísluší“, aby se v něm nacházel. Současná společnost jistě v tomto ohledu urazila značnou cestu. Stále více se můžeme setkávat se vzájemným prolínáním. Rovněž je ale v některých případech stále přítomen nádech jakési ,,exotičnosti“. To pak může jedince odrazovat, aby měl zájem do ,,jiného“ světa vstupovat. Jednoduše protože nechce čelit kritickému oku ostatních a někdy i kvůli vnímání sama sebe, protože jiný model prostě nezná.

V této úvaze bychom mohli jít ale dál a opět se dostáváme ke zmíněné pozicionalitě, kdy mohou zvýhodnění a omezení plynout z toho, zdali jsem Evropan, ve středním věku a patřím k určité sociální vrstvě. Nejedná se tak jen o situace ve vztahu muž a žena. Ale také, když chce například starší člověk vstoupit do výrazně mladšího kolektivu, začlenění do kolektivu, pokud mám určitý handicap, přízvuk, některou jinou odlišnost a další.

V procesu hledání zaměstnání tak vznikají mnohdy ,,zkonstruované“ mantinely, jež brání schopným kandidátům, aby uplatnili své zkušenosti nebo obohatili někdy izolovaný svět o nový aspekt nebo přístup. Rovněž se můžeme setkat se situací, kdy je uplatňován tzv. dvojí metr posuzování práce či hodnocení jednotlivých profesí podle toho, kdo jí vykonává.

Tato kritéria či ,,filtry“ se pochopitelně liší napříč kulturami a historickými obdobími, ale třeba i životními událostmi a konkrétní situací. Proto je dobré tuto otázku čas od času sám sobě položit a uvědomit si svou vlastní pozicionalitu tady a teď. Ne proto, abychom tento určitý ,,řád“ potvrdili, ale naopak si uvědomili svá vlastní omezení nebo zvýhodnění a lépe s nimi pracovali ve vztahu k sobě, ale i k druhým. 

Zcela jistě je řada pracovních pozic a příležitostí definována tvrdými daty, která vyžadují konkrétní znalost, zkušenosti, vzdělání a další. Na druhé straně ale toto vnímání určité ,,neprůchodnosti“ již od počátku zavírá cestu mnoha kandidátům, kteří nesplňují třeba jen některé z kritérií.

Rozhodně nechci nabádat k zasílání neadekvátních CV. Spíše se v klidu zamyslet nad svými silnými stránkami a potenciálem, které mohu zaměstnavateli přinést. Reagovat i na jiné pozice, než jsem byl dosud zvyklý, protože mám například vystudovanou určitou školu. Věřím, že kvalitní personalista rovněž pracuje jiným stylem, než je matematické porovnávání CV s požadavky pozice. Citlivé vnímání detailů či rozkrytí pozitivních stránek a dovedností kandidáta, které nejsou mezi tvrdými daty obsažené, mohou být rozhodující. Člověk by měl ale nejprve začít sám u sebe, nespoléhat se na to, že jeho přednost někdy jiný správně objeví.

Věřím, že schopnost na chvíli odložit tyto své ,,brýle“, kterými člověk svět dosud posuzoval, může být osvobozující a dokáže to jedinci otevřít dveře do míst nebo ,,světů“, kam by ho nikdy nenapadlo, nebo se bál vstoupit. Tyto mantinely totiž mohou být mnohdy pouze zkonstruované a jsou mnohem křehčí, než se zdají.

Kryštof Rozumek, Key Account Manager/Consultant v DRILL B.S.

27. 6. 2017